středa 18. února 2015

18.2.15 - Pokus první nevyšel, Asi zase navštívím kino~

   Když už jsem se rozhodla sepsat recenzi na Etude House - Face conditioing cream dokonale jsem to zabila rozhodnutím, že budu potřebovat důkazní materiál to jest fotky. Nápad to byl dobrý a při psaní se mi zdál až geniální, jenže. Ano je tu jedno velké JENŽE, můj foťák zachycuje mou pleř úplně stejně když na ní nemám nic, když na ní je krém, když tam mám makeup, nebo dokonce i vrstvy makeupu. Jemu je to jedno, pořád je to jeden velký flek s šervenějšímy fleky všude. Takže si nejspíš někdy budu muset ráno přívstat někam postavit a naštelovat stojan se zrcadlovkou a pořádně to vfotit a zdokumentovat. Takže recenze budou až když začnu vstávat dřív než čtvrt hodiny před tím, než musím vycházest s tím, že stejně polovinu cesty běžím.

   Nejdřív jsem tomu chtěla zasvětit celý zvláštní článek, ale myslím si, že není potřeba se tolik rozepisovat, takže tím "ukončím" tento článek. Takže abych to nějak nazvala > proč chci chodit do kina? Na rovinu neočekávejte, že by to bylo kvůli někomu. Ať už jste si představovali že mám přítele, nebo úchylku na prodavače lístů, tak se opravdu pletete... Vezměme to popořádku. V kině jsem se nevyskytovala moc často, protože nejbližší bylo v Olomouci. Teď už jsou tam dokonce tři. Když jsme byla menší, tak jsem musela spoléhat jen na dopravu autem. Nejen proto, že u kin přímo nic nezastavuje, ale taky mě rodiče do třinácti nechtěli samotnou pustit do vééélkééého města a ještě autobusem! Od toho, co jsem začala jezdit do Japonštiny jsem zjistila odkud se kam můžu dostat po svých, tramvají nebo i autobusem. Prostě jsem se ve městě začala orientovat. Když dávali v kině druhý díl Hunger Games, tak jsem byla přesvědčena spolužačkou, že si to přece nmůžu nechat ujít. Protože jsem v tu chvíli právě dočítala knížku třetí, tak jsem souhlasila. A pak už jsem začala do kina chodit, dalo by se říci extrémně často. (Řekněme, že to bylo někdy v roce 2013) Od té doby jsem byla v kině hned na několika dalších filmech a to Divergence, poslední Hobbit, další díl Hunger Games. Na to, že jsem v kině nebyla několik let jsem se opravdu rozjela. V kině mě to totiž přestalo obtěžovat. Nejdřív jsem na kině viděla jenom ty nepříjemné věci jako: musím se tam dostat na určitý čas a pak se dostat nějak zpátky a co když nic nepojede!; nemůžu jíst/pít co chci, ale jen to coprodávají u vchodu; nemůžu dát volný prlběh svým emocím, protože by si mysleli že jsem psychopat když se směju a vyjít červená jako rak taky není zrovna příjemné... bylo toho prostě víc než dost. Ale poslední dobou objevuji hlavně pozitiva: Obrazovka je obrovská, film je vždy kvalitní, můžu počítat se slušnými titulky, můžu film vidět téměř hned co vyjde a pod. Prostě je pro mě kino stále příznivější a nějak moc nevnímám tu "odrvrácenou" stranu, které jsme dříve věnovala přílišnou pozornost.
BÁJ BÁJ BANY SÁJL

2 komentáře:

  1. Kina nemám moc ráda, já spíš divadla. Chci začít chodit do divadel. Ono to má přeci jen něco do sebe se pěkně obléci a namalovat a připadat si jako jedinec z výších kruhů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si v divadle vždycky připadám tek nějak nevhodně a to i přes společenské oblečení. Ale taky jsem byla naposledy v divadle ještě se školou před čtyřmi roky. Možná by to teď bylo jiné, ale divadla jsou rozhodně zajímavější než kina, to máš pravdu :D

      Vymazat

Ještě pořád nekoušu ˇwˇ