pondělí 2. března 2015

2.3.15 - Já už se na to taky můžu...

Náš nejnovější přírustek Kumquat-čán
   Znáte ten pocit, kdy vám nic, ale vůbec nic nevychází? Ano? Tak to si můžeme plácnout, protože váš život je ve stejném stavu jako můj.
   Protože jsem se dlouhou dobu neozívala, tak to vezmu tak nějak popořádku. Vzhledem k tomu, že si nejsem moc jistá co jsem chtěla říct minulým článkem, tak  teď začnu třeba nedělí. Taťka se vrátil z týdenní "fušky" ve Španělsku. Normálně nám vozívá pytle pomerančů nebo citrónů, které koupil levně na trhu. Tentokrát to vzal ale z gruntu a mám pocit, že se zbláznil. Koupil si totiž celý strom (Kumquat) který si dovezl až k nám do našeho pidi midi bytu. Opravdu by mě zajímalo jak dlouho přežije... Ale stěžovat si přece jenom nebudu, taťka je dospělý a jsou to jeho peníze tak ať si s nimi dělá co chce, navíc já mám neustálý přístup k čerstvému ovoci (alespoň teď).
   Minulý týden jsme měli ve škole cizince, dík čemuž jsem měli téměř každý den jednu
oddechovou hodinu a v angličtině. Každý z nich měl připraednou prezentaci a já měla pocit, že musím téměř každou zemi navštívit! Prostě musím! Někde se mi líbily přirodní podmínky, někde kultura, někde historické památky, prostě všude je to jiné a všude krásné! A poměrně dost mě nadchnul národní tanec Georgie. Moji rodiče se mnou to nadšení nesdílejí a prý je to stejné jako v Rusku (není, není to podobné ani jako v Rusku ani jako v Ukrajině). Mě ten tanec prostě připadá takový pohádkový až vílovský (hlavně kvůli těm elegantním pohybům a dlouhým rukávům). Ať víte o čem mluvím, přikládám video:
   A teď k tomu nepříjemnému. Nejspíš jsem nedokázala udržet krok se školou, autoškolou a výtvarkou. Mé pozdní návraty domů, počasí, nedostatek spánku. Nic z toho mi asi moc nepomáhálo a tak se stalo, že mi v pátek bylo natolik zle, že jsem šla spát v osm. A doteď lituju, že jsem si nezměřila teplotu. V sobotu jsem spala do jedenácti a pak od dvanácti do tří s tím, že když se vyspím, tak na ples prostě jít zvládnu. S napnutím všech sil jsem si ve čtyři obarvila vlasy a oholila nohy, osprchovala se a začala se dávat trochu dokupy. Po všech těchto úkonech jsem byla téměř k smrti vyčerpaná a byla jsem ráda, že jsem se rozhodla všechno udělat s dostatečným předsthem a před finálními přípravami budu mít ještě čas se prospat. Ale k mému neštěstí se nic z toho nekonalo.
Mamka měla geniální nápad a to, že bych si měla změřit teplotu, když mi není dobře. A bylo to tam, horečka. Tím moje přípravy skončily a rovnou jsem mohla stornovat i rezervaci lístů do kina na neděli*smrk smrk*. Perfektní, vážně skvělé, tleskám si. Normálně by mi to asi tolik nevadilo, ale do háje, tohle byl druhý ples na který jsem chtěla jít a měla jsem koupené nové šaty a lístek ughrgrhrgrhg, já si dokonce nabarvila vlasy! Opravdu... Nedivte se mi, že jsem to obrečela.
   Každopádně teď sedím před počítačem, protože je mi konečně po dvou dnech trochu líp a zvládnu sedět před obrazovkou dokonce i déle než půl hodiny bez nesnesitelné bolesti hlavy a pálení očí. Možná je to ním, že už nemám tak moc vysokou teplotu, nebo proto, že jsem za ty dva dny prospala snad 23hodin a 59.99999 minut. každopádně se do školy do konce týdne nejspíš nepodívám. Přispívá k tomu hlavně zážitek, kdy jsemloni  tři týdny za sebou do školy chodila jenom na čtvrtek a pátek a pak skončila s antibiotiky doma na celý týden. (Skoro měsíc mimo školu byl zabijácký). A taky můj noční výkon nezastavitelného nosebleedu půl hodiny v kuse (od 01:03). Především doufám, že se do konce týdne plně uzdravím. A že se na mě v pondělí učitelé nesesypou s všmožnými i nemožnými testy... Snad, pořád můžu doufat.
Máj báj zajíček ^u

4 komentáře:

  1. Přeji brzké uzdravení. Snad to nějak brzy vyležíš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ^^ Do přežitelného stavu jsem to vyležela za chvíli, ale mám pocit, že ze smrkání, kašlání a bolesti hlavy se snad nedostanu nikdy T_T

      Vymazat
  2. Také, když jsou u nás nějací cizinci, mám chuť procestovat všechny státy :D .. Ale samozřejmě, v Japonsku bych asi zakotvila xD..
    Teď je stále to blbé období, kdy se člověku nic moc nechce dělat, ale bere si toho až příliš a pak nestíhá .. Znám to, ačkoliv svůj čas většinou promarním děláním něčeho, co si sama ani neuvědomuji ..
    Jinak doufám, že se brzy uzdravíš aby jsi toho pak nemusela tolik dohánět. :/ ..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Poslední dobou selduju na youtube slčnu, která se z Kanady do Japonska přestěhovala a myslím, že chvíli ží t v Japonsku by bylo úžasné,a le natrvalo bych to tam nejspíš nepřežila :D (mimochodem na YT se jmenuje kanadajin3)
      I za týden toho bude víc než dost, ale aspoň že to nejsou tři, jak už se mi loňi podařilo :D

      Vymazat

Ještě pořád nekoušu ˇwˇ