pátek 19. června 2015

19.6.15 - Byla jsem běhat a pořád žiju. Vážně!

    Ještě pořád to rozdejchávám. Uff. Uff. Ano opravdu jsem byla běhat. V pondělí totiž máme běhat "Kůprův" běh. Asi před dvěma měsíci jsem si koupila běžecké boty. Používala jsem je tak měsíc a to uvnitř. To bylo ještě odbdobí kdy jsem doma cvičila challange s Jillian Michaels a mě to na linu neuvěřitelně klouzalo. Od té doby jsem se nehýbala... vlastně vůbec.

   Nevím proč, ale při poslechu hudby a nicnedělání jsem dostala strašnou chuť začít něco dělat. Třeba šít! Sice mám plný box látek pod postelí, ale nejde nám šicí stroj (už rok) což mi trochu pokazilo plány. Tak jsem si řekla, když už mám ty boty, nebylo by špatné mít nějakou tu přípravu na pondělí ať nevyplivnu plíce až doběhnu a budu muset jít do další hodiny. Tak jsem teda asi o třičtvrtě na osm šla. Totiž běžela. Strčila jsem si sluchátka do uší a doufala že doběhnu až do vedlejší vesnice. Řekněme si to narovinu, jako každý začátečník i já jsme přecenila své síly, i když ta vesnice je daleko tak dva kilometry, nezvládla jsem to. Co chvíli jsem musela chodit a cesta zpět mě málem zabila. Protože jsem si nechtěla vytahovat sluchátka neslyšela jsem svoje hýkání a ani bušení srdce a jakmile jsem přestala běžet, už mě strašně pálilo i dýchat, takže jsem to domů prostě skoro celé šla. Nemůžu říct, že by s mi to líbilo, nebo ne. Bolelo mě všechno, ale jakmile jsem doběhla měla jsme dobrý pocit z pohybu. Běžela jsem krásnou krajinkou, po "silnici" okolo polí a lesíku, slunce zapadalo, bylo to fakt hezký, ale radši bych procházku než běhání. Časem běhu snad přijdu na chuť. Když už mám ty boty :D
   Po dlooouhé sprše a spostě uklidňování srdečního tepu. A téměř hodině čekání až přestanu být rudá, jsem si připravila večeřičku.(cca 21hod). Normálně to snídám, ale dnes jsem neměla čas, tak jsem si řekla ať nevynechám. Dřív jsem si do jogurtu dávala banán, nebo nedávala žádné ovoce. Teď dokud je jahodová sezóna, tak jím i týden staré jahody z ledničky. A o čem, že to tady básním? O mém cool jídle a to o bílém jogurtu s lámanou pohankou/ovesnými vločkami + mandlová moučka/namleté vlašské ořechy. Občas si to dávám s medem místo ovoce, jinak to ovoce zvládá dostatečně osladit. Všiměte si mého velmi umělecky zpracovaného fota :D
   A když už jsme u toho jídla, víte co mě strašně naštvalo? Jako každý den jdu nakoupit pečivo do Alberta a tak si prohlížím bio uličku a na co nenarazím? Azuki fazolky! A to navíc bio a ještě levnější než mají v Japamanii! Myslela jsem že budu vraždit. Taťka byl kvůli mě naštvaný, že tam pro ně musel jet o víkendu a já na něj, že jsem azuki pastu nemohla dělat dřív než v sobotu/ v neděli. A oni si je klidně mají v našem "město-vesnickém" supermarketu! Ugh. Říkala jsem si na co narazím příště, ještě jsme byla zkontrolovat jestli náhodou dokonce neprodávají Maču, ale to je asi moc velký skok dopředu. (Momochodem mám strašně velkou spotřebu Mači, do latté mi stačí trocha, ale pekla jsem Mača muffiny s azuki pastou - všem chutnaly- a díky tomu už mi moc mači nezbývá, přitom ji mám teprve týden....)
Mám znova ofinu huuuhuuuu
   Zcela od tématu. Tento týden byl neuvěřitelně hektický a já chodila spát dost pozdě a následně ráno vstávala strašně brzo. Psychicky jsem se hroutila. Celý týden jsem se nelíčila (neměla jsem čas ani naplácat na sebe blbý BBcream). Snažila jsem se zlepšit si známky, což se mi včerejší čtvrtletkou z matematiky vůbec nepovedlo. Takže končím s trojkou z matematiky T_T a to z ní chci maturovat a budu ji mít 100% na vysoké. Jsem na sebe naštvaná, protože jsme se o známky začala zajímat až moc pozdě (před dvěma týdny). I když vím, že mi nikdy k ničemu nebudou a ani na vysokou mi nepomůžou občas si připadám mezi přáteli hloupě, protože všichni pořád dokola opakují jak mají jenom dvě, tři dvojky nebo jak ještě neví, ale boudu mít vyznamenání i kdyby se jim to nepovedlo... A já to srala a teď mám znova trojku z matiky a jedničky asi dvě... Nojooo jsme loser... Co nadělám.
   Taky jsem poslední dobou vydala ohromné množství peněz a to mě (snad to vyjde v neděli) čeká tetování a shánení věcí na cosplay -.- .Držte mi palce ať do prázdnin nezbankrotuju!
PS: Můj první článek kde jsou jenom moje fotky, wuhuuuhuhuuu! :D

2 komentáře:

  1. Na střední, kam jsem chodila, by i na tu trojku byly všichni pyšní. Oproti mě máš pořád celkem dobré známky.

    Já neběhám. Ne, že by se mi nechtělo. Ale ono v městském parku je to přeci jen trochu trapné. A zvlášť mezi všemi těmi lidmi v dobré kondici.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybych věděla, že trojka mě stála nějakou snahu, nebo že to líp nezvládnu nevadilo by mi to. Akorát já mám v matice samý jedničky, max dvojky a pak jsem si to prostě posrala čtyřkou ze čtvrteletek, terý mají větší váhu než normální písemky.
      Rozumím, mě bylo trapně i když jsem po cestě potakala tak tři lidi maximálně. Ale vím, že pokud nebudu teď tak už se k tomu nedokopu nikdy a mám pocit že se moje tělo přestává zvládat aktivně pohybovat. :/

      Vymazat

Ještě pořád nekoušu ˇwˇ